sobota 17. prosince 2011

Naše vlastní bludiště

   Nemám ráda některé lidi, proto jak se chovají. Možná je to ode mě hnusné, ale je to tak. Vím že je to hnusné, ale myslím, že nejsem jediná. Nemám ráda spoustu lidí, ale taky spousta lidí nemá rádo mě. A já to vím. A vím dokonce proč. Nikdo není dokonalý a já taky ne. Každý má nějáké dobré, ale taky špatné vlastnosti. Já mám možná těch špatných, více než těch dobrých, ale bojím se to přiznat. Napadá mě spousta mých špatných vlastností, třeba ráda kritizuju ostatní lidi, ale sama sebe ne. Chci aby všechno bylo podle mě, ale když to tak není, jsem na ostatní zlá. Ráda se hádám, ale nerada v hádkách prohrávám. Ráda nařizuji lidem co mají dělat, ale když mi řeknou něco ostatní, neposlouchám je. Chovám se často hnusně k některým lidem, i dkyž by to šlo hezky.  A když mi někdo řekne, no tak teď ses chovala hnusně, urazím se. Našla bych ještě spoustu takových špatných věcí, které dělám, ale to by bylo na dlouho. Já si tohle všechno o sobě uvědomuji, ale špatně se to mění. Ne že bych nechtěla, ale je to hrozně těžké. Už taková prostě jsem.
   Mám i ty dobré vlastnosti, ale statní si jich často nevšimnou. Každý raději vidí ty zlé a porovnává to se sebou a říká si: Ještě že já takový nejsem.  Znám to, taky si to někdy říkám. Ale každý má nějáké špatné vlastnosti, akorát si je nechce připustit. Teď si o mě možná říkáte, ona je "taková a taková", ale podívejte se sami na sebe a přemýšlejte jací jste vy sami. A pokuste se to změnit k lepšímu, tak jak se pokouším já.
    Je to složitá cesta plná překážek, které vás nechtějí pustit dál a stále vás tlačí zpátky. Je to obrovské bludiště, ve kterém se stále ztrácíme a vracíme zpět na začátek. Snad nikdo se nedostane do cíle, ale dkyž se budeme hodně snažit, můžeme se stát lepšími lidmi.

Žádné komentáře:

Okomentovat