čtvrtek 12. ledna 2012

Přívěsek

Jako vždy šli spolu. Už byla tma a chladno. Choulila se zimou, tak ji objal kolem ramen. aby ji zahřál. Usmála se na něj a on ji úsměv oplatil. Šli jen tak mlčky vedle sebe. Věděl, že ji za chvíli opustí a už se nikdy nevrátí, ale jinak to nešlo. Ona o tom nevěděla, nenapadlo by ji nad tím přemýšlet. Pomalu se loudali parkem, vítr proháněl hnědé listy ve vzduchu a na cestě blikala lampa. Kolem proběhl nějáký toulavý pes, ale jinak nikdo. Najednou promluvil: „Pamatuješ si na tohle?“ a ukázal ji starý, ošuntělý řetízek s přívěskem. V očích se ji cosi zablesklo. „Samozřejmě,“ odpověděla. „Chci, aby sis ho vzala,“ řekl ji. Ona odpověděla: „Ale to přece nejde, dala jsem ti ho, aby si na mě nikdy nezapomněl.“ Mlčky ji ten řetízek vložil do dlaně a zavřel ji. Nechápala co se děje. Vždyť ten řetízek byl symbol toho, že se vždycky budou milovat, i kdyby od sebe byli na míle daleko. Bála se, že se stane něco špatného, bála se, že ji opustí. Nerozuměla tomu, myslela si, že ho tak dobře zná. Znali se od malička. A teď jakoby to byl někdo cizí. Chytla ho za obě ruce a se strachem v očích, se mu podívala do tváře. „Děje se něco?“ zeptala se. „Ale nic miláčku, nic se neděje,“ odpověděl a políbil ji na rty. Šli dál parkem. Celou cestu až domů šli mlčky. On smutně vzpomínal, na všechno, co spolu prožili. A ona přemýšlela nad tím, co se děje. Došli domů a celý večer jen tiše seděli u kuchyňského stolu a smutně na sebe koukali. Potom si šli lehnout do postele, obrátili se čelem k sobě, chytli se za ruce a začali plakat. Ona stále nechápala ,proč se tohle všechno děje. A on plakal, protože věděl, že ji opustí, že ji musí opustit. Cítil to a už to nešlo jinak. Políbil ji na tu krásnou, zvrásněnou tvář a ona se mu smutně podívala do očí. Do těch unavených, vybledlých očí, plných vzpomínek. Řekla: „ Jestli odejdeš, půjdu s tebou.“ „Ale to nejde,“ odpověděl ji. „To nedovolím.“ Ona mu odpověděla: „Je mi jedno kam půjdeš, já půjdu vždy vedle tebe.“ Už ji nic neřekl. Zavřel oči a ona taky. Ruku v ruce vedle sebe usnuli a už se neprobudili.

1 komentář: